Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco málo z historie ...

8. 9. 2008
 
Používání korálků člověkem zaznamenáváme od pravěku téměř v každé zemi světa. Pro danou oblast jsou typické specifické rukodělné techniky a různé možnosti využití, které bylo ovlivněno především náboženstvím. Lidé používali korálky nejen pro jejich zdobnou funkci, ale také pro určitou formu sdělení - např. postavení ve společnosti, ochranná funkce (zdobené amulety) atp.
 
První sériově vyráběné korálky byly z fajánsu, jemné porézní hmoty, která byla směsí křemenného písku a vápence nebo hlíny s malou příměsí alkálie. Fajáns se nejprve roztavil v pecích a poté znovu přemílal a přetavoval při vysokých teplotách. Historikové jsou přesvědčeni, že fajáns byl předchůdcem skla.
První opravdové skleněné korálky z povodí řeky Indu v Indii pocházejí z období kolem roku 1700 př. n. l., což je zhruba o dvě stě let dříve, než jsou datovány nejranější skleněné korálky nalezené v Egyptě
Zásadní obrat v manufakturní výrobě skleněných korálků přišel kolem roku 200 před naším letopočtem, kdy řemeslníci v indickém Arikamedu vynalezli metodu vyrábění skleněných korálků tahem. Tato technika umožňovala výrobcům zhotovovat po jednom stovky drobných korálků.
Kolem roku 1200 našeho letopočtu začala vzkvétat výroba skleněných korálků v italských Benátkách.
Díky drobným rozměrům, snadné výrobě a neutuchající poptávce se evropské skleněné korálky staly po staletí jedním z hlavních vývozních artiklů do oblastí Nového světa, Indonésie a Afriky.
 
O historii korálků by se daly napsat celé stránky. Každý člověk už od pradávna zdobil své tělo. Místo korálků které dnes všichni známe používali vyrobené korálky z rohů, mušliček, různých dřívek či ze zvířecích zubů. Korálky se ale také používali jako platidlo a to hlavně v dobách renesance, kdy se šperky začaly nosit pouze jako ozdoby.
 
 
Historie v Čechách  
  Historické prvenství ve výrobě skleněných korálků, perlí a perliček v našich zemích ale nepatří Jablonci nad Nisou, jak bychom si snad mohli myslet. První korálky, kroužky a knoflíky pravděpodobně vyráběli už Keltové ve 3. století před naším letopočtem. Byli to znamenití řemeslníci, a tak lze předpokládat, že alespoň některé skleněné korálky z archeologických nálezů pocházejí z jejich vlastních dílen. Sklovinu tavili a barevné perličky a kroužky z ní v 9. století zhotovovali pak i velkomoravští řemeslníci.

       První písemné zmínky o skutečných českých sklárnách pocházejí z 12. století. Přibližně od této doby se v celém pásu pohraničních hor vyrojila spousta skláren, jejichž tradice vlastně pokračuje až do dneška. Od 14. až do 17. století na Šumavě pracovaly tzv. patetikové hutě – z korálů se totiž vyráběly hlavně růžence, a proto se jim říkalo „pateříky“. Skleněné perle a perličky v několika velikostech a barevných odstínech se vyráběly v tak ohromném množství, že se jich plné formanské vozy vyvážely i do ciziny.

       V podhůří Šumavy, Jizerských a Kašperských hor se tříděním a navlékáním sekaného skla ještě ve 20. století často živily celé rodiny a skleněná bižuterie se v okolí Jablonce nad Nisou vyrábí dodnes. Jablonecké muzeum
nabízí návštěvníkům mnoho nádherných ukázek tohoto řemesla a dokazuje, že „zlaté české ručičky“ si dokážou vydobýt věhlas po celém světě. Důkazem může být třeba to, že naše korálky zdobí nejednu zahraniční mediální hvězdy a bývají oblíbenými soukromými, tak státními či diplomatickými dary.